Úhlavní nepřítel života
"Už sis, Evžene, někdy uvědomil, že úhlavní nepřítel života není smrt, nýbrž život sám?" (Thomas Wolfe: O času a řece)
Je brzké májové ráno, probuzené slunce zrovna přelezlo střechu sousedního domu a jeho paprsky prosvítily stébla trávy na zahradě světlounkou zelení. Sýkorky, červinky, kosi a další a další ptáci v protější zámecké zahradě omamují vše živé svým božským zpěvem a člověk najednou cítí, že je jako všechno to kolem, jako májové ráno prosvětlené sluncem, jako mladá jarní tráva osvěžená rosou, jako ptáci oznamující všemu živému, že je radostné tu být, že svět je překrásný a nadějeplný.
Klapne branka, je to zvuk, který prozrazuje příchod našeho Berti, kocoura, který se u nás kdysi z ulice objevil jako malé koťátko a kterého jsme přijali napůl mrtvého hladem.
Vrací se z nočních toulek a běží rovnou do kuchyně, opět nenasytně hladový. A když se k němu skláním, abych mu podal misku s raním žrádlem, vidím, že má hlavu plnou krve a hnisu, krev mu kape do misky se žrádlem a žlutozelený hnis stéká do očí.
Rány mu omyji vodou, vrčí na mě, ale nedbám. Ještě mu podám misku tučného mléka a pak ho pouštím ven, na dvůr a na ulici.
Vracím se domů, už se mi nechce být na zahradě. Úhlavní nepřítel života je život sám?
Petr K.
Je brzké májové ráno, probuzené slunce zrovna přelezlo střechu sousedního domu a jeho paprsky prosvítily stébla trávy na zahradě světlounkou zelení. Sýkorky, červinky, kosi a další a další ptáci v protější zámecké zahradě omamují vše živé svým božským zpěvem a člověk najednou cítí, že je jako všechno to kolem, jako májové ráno prosvětlené sluncem, jako mladá jarní tráva osvěžená rosou, jako ptáci oznamující všemu živému, že je radostné tu být, že svět je překrásný a nadějeplný.
Klapne branka, je to zvuk, který prozrazuje příchod našeho Berti, kocoura, který se u nás kdysi z ulice objevil jako malé koťátko a kterého jsme přijali napůl mrtvého hladem.
Vrací se z nočních toulek a běží rovnou do kuchyně, opět nenasytně hladový. A když se k němu skláním, abych mu podal misku s raním žrádlem, vidím, že má hlavu plnou krve a hnisu, krev mu kape do misky se žrádlem a žlutozelený hnis stéká do očí.
Rány mu omyji vodou, vrčí na mě, ale nedbám. Ještě mu podám misku tučného mléka a pak ho pouštím ven, na dvůr a na ulici.
Vracím se domů, už se mi nechce být na zahradě. Úhlavní nepřítel života je život sám?
Petr K.