Citát o tichém úžasu a věčné pravdě
A vynořovala se země s veškerou svou pravěkostí a věčností: majestátní a velebná, při svítání jako opuštěná, zalévala lidem srdce svou pravěkou úžasností. Jako by tu bývala odjakživa, a ač ji předtím v životě neviděli, jako by ji znali mnohem lépe než tvář matky... Patříce na ni, zakoušeli v srdcích jen ticho a úžas, a byli nazí a siří, sedření až na dřeň svých bytostí a byli tak blízko pravdě, jak jen je to lidem možné. Věděli, že oni zemřou, a země že bude věčně. V srdci tuto radost, úžas, smutek, uvědomil si teď každý, že zas den odešel a nový zas přišel a jak krátké jsou dny člověka a siré. (Thomas Wolfe: O času a řece)
Ó, kéž bychom v každé minutě věděli, že my zemřeme a země že bude věčně. Kéž bychom si uvědomovali, jak krátké jsou dny člověka.
Včera jsem seděl na zídce na zahradě a za hradem naproti našemu domu zapadalo slunce. Samotné slunce vidět nebylo, ale viděl jsem zářivé nebe mezi zapadajícími stromy. A slyšel ticho. Ohlušující ticho, které vyluzovali všichni zpěvní ptáci přede mnou a za mnou i nade mnou. Byl jsem tím celý obklopen a prostoupen. A trvalo to věčnost, celý můj život a celou historii lidstva. Den odcházel a nový byl nesmírně daleko. A já jsem byl tak blízko pravdě, jak jen je to člověku možné.
Petr K.
Ó, kéž bychom v každé minutě věděli, že my zemřeme a země že bude věčně. Kéž bychom si uvědomovali, jak krátké jsou dny člověka.
Včera jsem seděl na zídce na zahradě a za hradem naproti našemu domu zapadalo slunce. Samotné slunce vidět nebylo, ale viděl jsem zářivé nebe mezi zapadajícími stromy. A slyšel ticho. Ohlušující ticho, které vyluzovali všichni zpěvní ptáci přede mnou a za mnou i nade mnou. Byl jsem tím celý obklopen a prostoupen. A trvalo to věčnost, celý můj život a celou historii lidstva. Den odcházel a nový byl nesmírně daleko. A já jsem byl tak blízko pravdě, jak jen je to člověku možné.
Petr K.