Ani klid, ani moudrost rozumu a srdce
Tu za noci prohrabával spousty knih v knihovně, vytahoval knihy z tisíců regálů a četl je jako ztřeštěnec. Pomyšlení na tyto ohromné kupy knih ho doháněly k šílenství: čím více četl, tím méně, jak se mu zdálo, věděl - čím větší počet knih spolykal, tím větší se mu zdála ta nesmírná, nespočetná spousta knih, které nikdy přečíst nemůže... Tyto strašné čtenářské orgie mu nepřinášely útěchu, klid ani moudrost rozumu a srdce. Místo toho jeho běs a zoufalství vzrůstaly tím, čím je sytil, s jídlem mu rostl hlad. (Thomas Wolfe, O času a řece)
Chováme se jako Evžen Gant, hrdina románu Thomase Wolfa. Jen místo tisíců knih vytahujeme z tisíců regálů další a další věci, které nepotřebujeme, trávíme náš vzácný čas plněním vozíků v supermarketech a s množstvím jídla roste náš hlad. Máme tolik jídla, že ho nesníme, tolik šatů, že je nevynosíme, tolik nábytku, že ho nikdy nemůžeme všechen využít, takové množství přístrojů, že jsme si to před lety ani nedokázali představit.
Ale kdo koho vlastní? Kdo komu slouží? Kde je klid a moudrost rozumu a srdce?
Postavme se ve městě vedle rušné silnice a sledujme tváře lidí v autech proudících ve dne v noci kolem nás. Ne, neodcházejte, stůjte a dívejte se, stůjte, přemýšlejte a ptejte se, zda jsou lidé v těch autech šťastní. A pak se zeptejte, jestli vy sami jste v životě šťastní.
A zjistíte, že váš běs a zoufalství vzrůstají tím, čím je sytíte, s jídlem poroste váš hlad.
Petr K.
Chováme se jako Evžen Gant, hrdina románu Thomase Wolfa. Jen místo tisíců knih vytahujeme z tisíců regálů další a další věci, které nepotřebujeme, trávíme náš vzácný čas plněním vozíků v supermarketech a s množstvím jídla roste náš hlad. Máme tolik jídla, že ho nesníme, tolik šatů, že je nevynosíme, tolik nábytku, že ho nikdy nemůžeme všechen využít, takové množství přístrojů, že jsme si to před lety ani nedokázali představit.
Ale kdo koho vlastní? Kdo komu slouží? Kde je klid a moudrost rozumu a srdce?
Postavme se ve městě vedle rušné silnice a sledujme tváře lidí v autech proudících ve dne v noci kolem nás. Ne, neodcházejte, stůjte a dívejte se, stůjte, přemýšlejte a ptejte se, zda jsou lidé v těch autech šťastní. A pak se zeptejte, jestli vy sami jste v životě šťastní.
A zjistíte, že váš běs a zoufalství vzrůstají tím, čím je sytíte, s jídlem poroste váš hlad.
Petr K.