O člověku
Obvykle se o člověku tvrdí, že je nejvyšším tvorem na planetě Zemi. Občas mám o tom důvod pochybovat. Ale tvrdit o člověku, že není úžasnou a výjimečnou bytostí, si netroufám. Proč? Jako odpověď na tuto otázku viz následující citát o člověku a jeho jedinečnosti.
Krása člověka je v jeho jedinečnosti. Člověk jako jediný nám známý tvor je nádherná slitina tělesna a duchovna. ... Přemýšlíme o svobodě, tvoříme umění a píšeme ikony, v kontemplativních klášterech se modlí za svět rozjímavá srdce mnichů, z nás vznikla Fuga d-moll, vatikánský chrám, gregoriánský chorál, Píseň písní a Óda na radost; objevujeme a máme radost z poznání, umíme dávat a nečekat nazpátek, bojujeme z pokušeními a pro lásku umíme zapřít sami sebe nebo zemřít, odpouštět, milovat, jsme pokorní ve své velikosti - a velcí, žijeme-li v pokoře ... Jsme podobní andělům. Jsme nejkrásnější setkání tělesna a duchovna. (Marek Orko Vácha)
Nejlepší motto o člověku:
Kdo musí žít mezi lidmi, nesmí zavrhovat žádnou individualitu, je-li jednou přírodou stanovena a dána. Má ji spíše pojímat jako něco nezměnitelného, co z nějakého věčného a metafyzického principu musí být, jak to je, a ve špatných případech ať si myslí: Musí být na světě i takoví ptáčkové. Domnívá-li se jinak, nemá pravdu a vyzývá ostatní k válce na život a na smrt. Neboť svou vlastní individualitu, to je svůj morální charakter, své poznávací síly, svůj temperament, svou fyziognomii atd. nemůže nikdo změnit. Zatraťme tedy úplně jeho bytost a nezbude mu pak nic, než aby v nás potíral svého úhlavního nepřítele; neboť právo na existenci mu chceme přiznat jen s tou podmínkou, že bude jiný ... To je pravý smysl výroku ,,žít a nechat žít". (Arthur Schopenhauer)
Teď, když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jen jediné. Naučit se žít na zemi jako lidé. (George Bernard Shaw)
Většina lidí se zabývá hloubáním o tom, co by ostatní měli dělat lépe, a nevraživě hledí na každého, kdo by chtěl pochybovat o jejich neomylnosti. (Johann Gottfried Seume)
Kdo přemýšlí ryze, nesobecky a velkoryse, je svobodný, ať se ocitne kdekoli. Kdo přemýšlí podle, sobecky a patolízalsky, je všude otrokem. Člověk, který se plně konstituoval ve svém nitru, není závislý na ničem vnějším. Stojí si na svém majestátu, který mu nevezme žádná světská moc. (Friedrich Maxmilian Klinger)
Namáhat se a bojovat s odporem je člověku takovou potřebou, jako krtku rytí. Klid, který by byl způsoben přílišnou dostačitelností trvalého požitku, byl by mu nesnesitelný. Přemáhat překážky, to je plný požitek jeho života, ať jsou materiálního rázu jako při obchodu, či duševního, jako při učení a bádání; boj s nimi a vítězství činí šťastným. (Arthur Schopenhauer)
Styk s mnoha lidmi působí škodlivě ... Vracím se lakotnější, ctižádostivější, prostopášnější, ba dokonce krutější a nelidštější, protože jsem byl mezi lidmi. (Lucius Annaneus Seneca)
Lidé se ženou za složitostí, ale touží po jednoduchosti. (Gilbert Keith Chesterton)
Člověk potřebuje člověka, aby se stal člověkem. (Johannes R. Becher)
Z čeho je zbudován člověk? Z jedné velké rány ... Utrpení je to jediné, co je společné všem lidem bez výjimky. (Edward Stachura)
Člověk je tím bohatší, čím více věcí může nechat být. (Henry David Thoreau)
Měj na paměti, co jsi: především člověk, to jest bytost, která nemá důležitější vlastnost než svou svobodnou vůli. (Epiktétos)
Moudrý člověk jde svou cestou a má zdroj pohybu v sobě - nemoudrý se nechá vláčet podněty okolí. (Marek Orko Vácha)
Moudrý člověk je ten, který netruchlí nad tím, co nemá, ale těší se z toho, co má. (Epiktétos)
Jako se rodí listí, tak právě se rodí i lidé: listí setřásá na zem van větru, ale vždy nové vyráží pučící les, když jarní zas nadchází doba; stejně tak lidský rod - ten vzniká a zachází zase. (Homér)
Dospělí žijí často jako malé děti. Hrají si na manžele, ale odmítají vstoupit do manželství. Hrají si na rodiče, ale odmítají vzít za potomstvo zodpovědnost. Hrají si na křesťany, a odmítají poznání evangelia. ... V životě je možné hrát, ale v hrách nelze žít. (Max Kašparů)
Co si myslím já (Petr K.)
Jestliže čtu Senecovy citáty o člověku z hloubi dvou tisíc let a potom citáty o člověku, které napsal Thoreau před dvěma stoletím, a pak citát Maxe Kašparů z našich dní, napadá mě nevyhnutelně jedna myšlenka: v průběhu času se mění k lepšímu naše technologické a ekonomické možnosti. Ale je totéž možno tvrdit o člověku?
Krása člověka je v jeho jedinečnosti. Člověk jako jediný nám známý tvor je nádherná slitina tělesna a duchovna. ... Přemýšlíme o svobodě, tvoříme umění a píšeme ikony, v kontemplativních klášterech se modlí za svět rozjímavá srdce mnichů, z nás vznikla Fuga d-moll, vatikánský chrám, gregoriánský chorál, Píseň písní a Óda na radost; objevujeme a máme radost z poznání, umíme dávat a nečekat nazpátek, bojujeme z pokušeními a pro lásku umíme zapřít sami sebe nebo zemřít, odpouštět, milovat, jsme pokorní ve své velikosti - a velcí, žijeme-li v pokoře ... Jsme podobní andělům. Jsme nejkrásnější setkání tělesna a duchovna. (Marek Orko Vácha)
Nejlepší motto o člověku:
Kdo musí žít mezi lidmi, nesmí zavrhovat žádnou individualitu, je-li jednou přírodou stanovena a dána. Má ji spíše pojímat jako něco nezměnitelného, co z nějakého věčného a metafyzického principu musí být, jak to je, a ve špatných případech ať si myslí: Musí být na světě i takoví ptáčkové. Domnívá-li se jinak, nemá pravdu a vyzývá ostatní k válce na život a na smrt. Neboť svou vlastní individualitu, to je svůj morální charakter, své poznávací síly, svůj temperament, svou fyziognomii atd. nemůže nikdo změnit. Zatraťme tedy úplně jeho bytost a nezbude mu pak nic, než aby v nás potíral svého úhlavního nepřítele; neboť právo na existenci mu chceme přiznat jen s tou podmínkou, že bude jiný ... To je pravý smysl výroku ,,žít a nechat žít". (Arthur Schopenhauer)
Teď, když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jen jediné. Naučit se žít na zemi jako lidé. (George Bernard Shaw)
Většina lidí se zabývá hloubáním o tom, co by ostatní měli dělat lépe, a nevraživě hledí na každého, kdo by chtěl pochybovat o jejich neomylnosti. (Johann Gottfried Seume)
Kdo přemýšlí ryze, nesobecky a velkoryse, je svobodný, ať se ocitne kdekoli. Kdo přemýšlí podle, sobecky a patolízalsky, je všude otrokem. Člověk, který se plně konstituoval ve svém nitru, není závislý na ničem vnějším. Stojí si na svém majestátu, který mu nevezme žádná světská moc. (Friedrich Maxmilian Klinger)
Namáhat se a bojovat s odporem je člověku takovou potřebou, jako krtku rytí. Klid, který by byl způsoben přílišnou dostačitelností trvalého požitku, byl by mu nesnesitelný. Přemáhat překážky, to je plný požitek jeho života, ať jsou materiálního rázu jako při obchodu, či duševního, jako při učení a bádání; boj s nimi a vítězství činí šťastným. (Arthur Schopenhauer)
Styk s mnoha lidmi působí škodlivě ... Vracím se lakotnější, ctižádostivější, prostopášnější, ba dokonce krutější a nelidštější, protože jsem byl mezi lidmi. (Lucius Annaneus Seneca)
Lidé se ženou za složitostí, ale touží po jednoduchosti. (Gilbert Keith Chesterton)
Člověk potřebuje člověka, aby se stal člověkem. (Johannes R. Becher)
Z čeho je zbudován člověk? Z jedné velké rány ... Utrpení je to jediné, co je společné všem lidem bez výjimky. (Edward Stachura)
Člověk je tím bohatší, čím více věcí může nechat být. (Henry David Thoreau)
Měj na paměti, co jsi: především člověk, to jest bytost, která nemá důležitější vlastnost než svou svobodnou vůli. (Epiktétos)
Moudrý člověk jde svou cestou a má zdroj pohybu v sobě - nemoudrý se nechá vláčet podněty okolí. (Marek Orko Vácha)
Moudrý člověk je ten, který netruchlí nad tím, co nemá, ale těší se z toho, co má. (Epiktétos)
Jako se rodí listí, tak právě se rodí i lidé: listí setřásá na zem van větru, ale vždy nové vyráží pučící les, když jarní zas nadchází doba; stejně tak lidský rod - ten vzniká a zachází zase. (Homér)
Dospělí žijí často jako malé děti. Hrají si na manžele, ale odmítají vstoupit do manželství. Hrají si na rodiče, ale odmítají vzít za potomstvo zodpovědnost. Hrají si na křesťany, a odmítají poznání evangelia. ... V životě je možné hrát, ale v hrách nelze žít. (Max Kašparů)
Co si myslím já (Petr K.)
Jestliže čtu Senecovy citáty o člověku z hloubi dvou tisíc let a potom citáty o člověku, které napsal Thoreau před dvěma stoletím, a pak citát Maxe Kašparů z našich dní, napadá mě nevyhnutelně jedna myšlenka: v průběhu času se mění k lepšímu naše technologické a ekonomické možnosti. Ale je totéž možno tvrdit o člověku?