Latinské citáty

Latinské citáty tvrdé jako žula, neboť přetrvávají věky, a krásné jako vzácný mramor:

Aequam memento rebus in arduis servare mentem.
Hleď zachovati v neštěstí klidnou mysl. (Horatius)

Amicitia nisi inter bonos esse non potest.
Přátelství může být jedině mezi dobrými lidmi. (Cicero)

Amicus certus in re incerta cernitur.
Skutečného přítele poznáme v nejisté době. (Cicero)

Audacem fortuna iuvat.
Odvážnému štěstí přeje. (Vergilius)

Auri sacra fames.
Proklatý hlad po zlatě. (Vergilius)

Carpe diem quam minimum credula postero.
Užij dne a zítřku věř co nejméně. (Horatius)

Cogito ergo sum.
Myslím, tedy jsem. (Descartes)

Donec eris felix multos numerabis amicos tempora si fuerint nubila solus eris.
Dokud budeš štasten, budeš mít mnoho přátel, ale zachmuří-li se čas, budeš sám. (Ovidius)

Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus.
Radujme se, dokud jsme mladí. (studentská hymna)

Homo homini lupus.
Člověk člověku vlkem. (Thomas Hobbes)

Labor omnia vincit improbus.
Urputná práce vše zmůže. (Vergilius)

Omnia sponte fluant, absit violentia rebus.
Všechno ať samo plyne, ať ve věcech násilnost není. (Jan Ámos Komenský)

Omnis vita supplicium est.
Celý život je trestem. (Seneca)

Praga mater urbium.
Praha matka měst. (motto Prahy)

Scio me nihil scire.
Vím, že nic nevím. (Sókratés)

Tempora mutantur et nos mutamur in illis.
Časy se mění, a my se měníme s nimi. (Cicero)

Temporis ars medicina fere est.
Čas všechno hojí. (Ovidius)

Vitam regit Fortuna, non sapientia.
Život řídí Štěstěna, nikoli moudrost. (Cicero)

Pecuniae imperare oportet, non servire.
Penězům je třeba vládnout, ne jim sloužit. (Seneca)

Latinské citáty o lásce

Cum ames, non sapias aut cum sapias, non ames.
Když miluješ, nepřemýšlej, když přemýšlíš, nemiluj. (Publilius Syrus).

Amor non est sanabilis herbis.
Láska není vyléčitelná bylinkami. (Ovidius)

Amor ut lacrima: oculis oritur, in pectus cadit.
Láska je jako slza: vzniká v oku, dopadá do srdce. (Publilius Syrus)

Varium et mutabile semper femina.
Vždy nestálý a měnlivý tvor je žena. (Vergilius)

Další latinské citáty najdete na stránce Citáty o lásce (viz Seznam blogů).


Populární příspěvky z tohoto blogu

Citát o tichém úžasu a věčné pravdě

A vynořovala se země s veškerou svou pravěkostí a věčností: majestátní a velebná, při svítání jako opuštěná, zalévala lidem srdce svou pravěkou úžasností. Jako by tu bývala odjakživa, a ač ji předtím v životě neviděli, jako by ji znali mnohem lépe než tvář matky... Patříce na ni, zakoušeli v srdcích jen ticho a úžas, a byli nazí a siří, sedření až na dřeň svých bytostí a byli tak blízko pravdě, jak jen je to lidem možné. Věděli, že oni zemřou, a země že bude věčně. V srdci tuto radost, úžas, smutek, uvědomil si teď každý, že zas den odešel a nový zas přišel a jak krátké jsou dny člověka a siré. ( Thomas Wolfe : O času a řece) Ó, kéž bychom v každé minutě věděli, že my zemřeme a země že bude věčně. Kéž bychom si uvědomovali, jak krátké jsou dny člověka. Včera jsem seděl na zídce na zahradě a za hradem naproti našemu domu zapadalo slunce. Samotné slunce vidět nebylo, ale viděl jsem zářivé nebe mezi zapadajícími stromy. A slyšel ticho. Ohlušující ticho, které vyluzovali všichni zpěvní
Další informace

Nejkrásnější citáty

Důležitý bod životní moudrosti je správný poměr, jak věnujeme svou pozornost přítomnosti i budoucnosti, aby nám jedna nepokazila druhou. Mnozí žijí příliš v přítomnosti - lehkomyslní; jiní příliš v budoucnosti: úzkostliví a starostliví. Málokdo udrží pravou míru. Ti, kdo se svými snahami a nadějemi žijí jenom v budoucnosti, kdo se stále dívají dopředu a pospíchají za budoucími věcmi, které jim mají přinést pravé štěstí, ale přitom zanedbávají a neužívají přítomnosti, jsou jako ti oslové v Itálii, kteří se popohánějí tím, že se na jejich hlavu připevní hůlka a na tu otýpka sena - vidí ji stále před sebou a doufají, že jí dosáhnou. Podvádějí se sami o celý svůj život, neboť žijí stále jenom ad interim, tzn. prozatímně - až zemřou. Tedy místo abychom se ustavičně a výhradně zabývali plány a starostmi o budoucnost, nebo abychom se oddávali touze po minulosti, nezapomínejme, že jenom přítomnost je reálná a skutečná, kdežto budoucnost dopadne skoro vždycky jinak, než myslíme, ano i minulost
Další informace

Ani klid, ani moudrost rozumu a srdce

Tu za noci prohrabával spousty knih v knihovně, vytahoval knihy z tisíců regálů a četl je jako ztřeštěnec. Pomyšlení na tyto ohromné kupy knih ho doháněly k šílenství: čím více četl, tím méně, jak se mu zdálo, věděl - čím větší počet knih spolykal, tím větší se mu zdála ta nesmírná, nespočetná spousta knih, které nikdy přečíst nemůže... Tyto strašné čtenářské orgie mu nepřinášely útěchu, klid ani moudrost rozumu a srdce. Místo toho jeho běs a zoufalství vzrůstaly tím, čím je sytil, s jídlem mu rostl hlad. (Thomas Wolfe, O času a řece) Chováme se jako Evžen Gant, hrdina románu Thomase Wolfa. Jen místo tisíců knih vytahujeme z tisíců regálů další a další věci, které nepotřebujeme, trávíme náš vzácný čas plněním vozíků v supermarketech a s množstvím jídla roste náš hlad. Máme tolik jídla, že ho nesníme, tolik šatů, že je nevynosíme, tolik nábytku, že ho nikdy nemůžeme všechen využít, takové množství přístrojů, že jsme si to před lety ani nedokázali představit. Ale kdo koho vlastní? Kd
Další informace