O mužích

Nelze si nevšimnout, že citáty o mužích se většinou liší podle toho, od koho pocházejí. A v čem? Na to jistě přijdete sami, pokud si srovnáte výroky, které pronesla silnější a slabší polovina lidstva.

Co říkají o mužích oni sami

Dnes je všeobecně rozšířené mínění, že dospělí muži neprolévají slzy. Já sám dost často pláču, ale nikdy nebrečím. Pláču při poslechu hudby a při čtení knížky, pláču v kině. Nikdy nebrečím. (Thornton Wilder)

Muži jsou jako víno. Někteří se promění v ocet, ale ti nejlepší zrají s věkem. (papež Jan XXIII)

Bohatí chlapečci vlastně nikdy nedospějou. Nebo jen málokdy. (Thornton Wilder)

Muži jsou tím, čím je udělaly jejich matky. (Ralph Waldo Emerson)

Čestní muži se žení rychle, moudří nikdy. (Cervantes)

Muž se žení, protože se zamiloval. Žena se zamilovala, protože se chce vdávat. (Henri Duvernois)

Je zlé, když se muž snaží ženu bavit a nebaví ji, ale mnohem horší je, když ji už baví jen tehdy, když ji baví. (Gabriel Laub)

Co říkají o mužích ženy

Když poprvé kupujete dům, všimnete si, jak hezky je vymalovaný. Podruhé se podíváte, jestli nejsou ve sklepě termiti. Stejné je to s muži. (Lupe Velezová)

Muže je snadné získat, ale těžké udržet. (Mae West)

Muž si uloupí první polibek, prosí o druhý, vyžaduje třetí, vezme si čtvrtý, přijme pátý - a strpí všechny ostatní. (Helen Rowlandová)

Neexistuje žádný ženský Mozart, protože není ani žádný ženský Jack Rozparovač. (Camille Pagliová)

Někdy si tak říkám, že kdyby existovalo nějaké třetí pohlaví, tak bych o muže ani pohledem nezavadila. (Amanda Vailová)

Spousta chlapů si myslí, že čím větší má žena prsa, tím méně je inteligentní. Myslím, že to tak nefunguje. Myslím, že je to naopak. Myslím, že čím větší má žena prsa, tím méně inteligentními se stávají muži. (Anita Wisová)

Dočetli jste? A také jste si všimli, že jestliže se o mužích vyjadřují ženy, poněkud ztrácejí nadhled?

Populární příspěvky z tohoto blogu

Citát o tichém úžasu a věčné pravdě

A vynořovala se země s veškerou svou pravěkostí a věčností: majestátní a velebná, při svítání jako opuštěná, zalévala lidem srdce svou pravěkou úžasností. Jako by tu bývala odjakživa, a ač ji předtím v životě neviděli, jako by ji znali mnohem lépe než tvář matky... Patříce na ni, zakoušeli v srdcích jen ticho a úžas, a byli nazí a siří, sedření až na dřeň svých bytostí a byli tak blízko pravdě, jak jen je to lidem možné. Věděli, že oni zemřou, a země že bude věčně. V srdci tuto radost, úžas, smutek, uvědomil si teď každý, že zas den odešel a nový zas přišel a jak krátké jsou dny člověka a siré. ( Thomas Wolfe : O času a řece) Ó, kéž bychom v každé minutě věděli, že my zemřeme a země že bude věčně. Kéž bychom si uvědomovali, jak krátké jsou dny člověka. Včera jsem seděl na zídce na zahradě a za hradem naproti našemu domu zapadalo slunce. Samotné slunce vidět nebylo, ale viděl jsem zářivé nebe mezi zapadajícími stromy. A slyšel ticho. Ohlušující ticho, které vyluzovali všichni zpěvní
Další informace

Nejkrásnější citáty

Důležitý bod životní moudrosti je správný poměr, jak věnujeme svou pozornost přítomnosti i budoucnosti, aby nám jedna nepokazila druhou. Mnozí žijí příliš v přítomnosti - lehkomyslní; jiní příliš v budoucnosti: úzkostliví a starostliví. Málokdo udrží pravou míru. Ti, kdo se svými snahami a nadějemi žijí jenom v budoucnosti, kdo se stále dívají dopředu a pospíchají za budoucími věcmi, které jim mají přinést pravé štěstí, ale přitom zanedbávají a neužívají přítomnosti, jsou jako ti oslové v Itálii, kteří se popohánějí tím, že se na jejich hlavu připevní hůlka a na tu otýpka sena - vidí ji stále před sebou a doufají, že jí dosáhnou. Podvádějí se sami o celý svůj život, neboť žijí stále jenom ad interim, tzn. prozatímně - až zemřou. Tedy místo abychom se ustavičně a výhradně zabývali plány a starostmi o budoucnost, nebo abychom se oddávali touze po minulosti, nezapomínejme, že jenom přítomnost je reálná a skutečná, kdežto budoucnost dopadne skoro vždycky jinak, než myslíme, ano i minulost
Další informace

Ani klid, ani moudrost rozumu a srdce

Tu za noci prohrabával spousty knih v knihovně, vytahoval knihy z tisíců regálů a četl je jako ztřeštěnec. Pomyšlení na tyto ohromné kupy knih ho doháněly k šílenství: čím více četl, tím méně, jak se mu zdálo, věděl - čím větší počet knih spolykal, tím větší se mu zdála ta nesmírná, nespočetná spousta knih, které nikdy přečíst nemůže... Tyto strašné čtenářské orgie mu nepřinášely útěchu, klid ani moudrost rozumu a srdce. Místo toho jeho běs a zoufalství vzrůstaly tím, čím je sytil, s jídlem mu rostl hlad. (Thomas Wolfe, O času a řece) Chováme se jako Evžen Gant, hrdina románu Thomase Wolfa. Jen místo tisíců knih vytahujeme z tisíců regálů další a další věci, které nepotřebujeme, trávíme náš vzácný čas plněním vozíků v supermarketech a s množstvím jídla roste náš hlad. Máme tolik jídla, že ho nesníme, tolik šatů, že je nevynosíme, tolik nábytku, že ho nikdy nemůžeme všechen využít, takové množství přístrojů, že jsme si to před lety ani nedokázali představit. Ale kdo koho vlastní? Kd
Další informace