O smrti

Nejkrásnější citát o smrti:
Co může být lhostejnější než to, co o tobě řeknou lidé, až zemřeš? Nikoli, ne proto, že už se tě to nijak nedotkne, nýbrž protože je to samo o sobě bezvýznamné. Takhle se můžeš ptát a odpovídat si, ale můžeš si také říci, že něco zůstane: to, co jsi způsobil. Dokud žiješ, působíš na své okolí, stejně jako tvé okolí působí na tebe. Po smrti tvůj vliv nekončí; jednou zapůsobí účinky, které v ostatních zanechal celý tvůj život, jindy pak to, co si žijící z tvého odkazu vyberou. Oba vlivy trvají ještě i v dobách, kdy je tvé jméno i dílo už dávno zapomenuto; ve svém působení nikdy neumíráš, jako individuální působení jsi naprosto nesmrtelný. Když si toto uvědomíš, neponechá tě myšlenka na mínění lidí, které si o tobě ponechají i po tvé smrti, už nikdy tak lhostejným jako dříve. (Christian Morgenstern)

Co je to zemřít? Přihlédneme-li k věci samé o sobě a odloučíme-li od ní rozumovým rozborem všechny domysly obraznosti, pak nebudeme pokládat smrt za nic jiného než za úkon přírody: bojí-li se však někdo úkonu přírody, je dětina. Ale smrt je nejen úkon přírody, nýbrž přírodě dokonce prospívá. (Marcus Aurelius Antonius)

Většina lidí umírá a nemá ani ponětí o tom, že byli zplozeni nepochopitelným zázrakem, že stejně velkým zázrakem žili, že nejsou obklopeni ničím jiným než nejpodivuhodnějšími zázraky přírody. A už vůbec netuší, že své dny prožívali na jevišti plném kouzelných zámků, jejichž nádherné vzezření a nepředstavitelné kouzlo přesahuje jakoukoli fantazii i rozum. (Friedrich Maximilian Klinger)

Jako poutník, který až na vrcholu přehlédne a poznává vykonanou cestu se všemi záhyby a zákruty v celkové souvislosti, tak poznáváme i my teprve na konci periody svého života nebo na konci celého života skutečnou souvislost svých skutků, výkonů a děl, pravou konsekvenci a spojitost, i jejich cenu. (Arthur Schopenhauer)

Hippokratés vyléčil mnoho nemocí, a sám se pak rozstonal a zemřel. Chaldeové mnoha lidem předpověděli smrt, a potom svému osudu také neušli. Alexander, Pompeius a Gaius Cesar tolikrát vyvrátili ze základů celá města a v bitevních řadách pobili myriády jezdců i pěších, a konečně se sami také rozloučili se životem. Hérákleitos, když se tolik nahloubal o zániku vesmíru ohněm, zemřel vodnatelností, na celém těle natřen hnojem. Démokrita zahubily vši, Sókrata jiné vši. Proč tohle všechno? Vstoupil jsi na loď, plul jsi a přistal: vystup! Bude-li to v nový život, pak ani ten nebude bez bohů; pakli ve smyslovou necitnost, skončí se tvé strasti i slasti a tvé sloužení ... (Marcus Aurelius Antonius)

Proč by měl mít právě tento můj život nějaký počátek nebo konec, když přece nic není počátek či konec. Proč by nemohl být prostě jen pokračováním, kterému předcházelo nepočítaně podobných a po kterém bude nepočítaně podobných následovat? (Christian Morgenstern)

Jmenuj mi někoho, kdo přikládá času nějakou cenu, kdo si dovede vážit dne, kdo si uvědomuje, že denně umírá! V tom se totiž mýlíme, že vidíme smrt jen před sebou; veliká její část je již za námi. Celý náš minulý život je ve spárech smrti. (Lucius Annaneus Seneca)

Kdo přestává toužit, začíná umírat. (G. Herbert)

Plující mraky, barevné stromy a hvězdy podzimního nebe - navzdory všem kázáním je ve smrti cosi nekonečně smutného, neboť navždy opouštíme krásu této Země. (Marek Orko Vácha)

Smrt se nás netýká. Neboť všechno dobro a zlo se zakládá na smyslových vjemech, smrt však znamená konec smyslové činnosti. A tak správné poznání, že se nás smrt netýká, umožňuje nám plně užít smrtelného života. (Epikúros)

Uvádět smrt jako symbol mlčenlivosti není zcela přesné. Vždyť samotná smrt má velkou vypovídací hodnotu a sám hrob, ať plný nebo prázdný, hovoří mlčky o veliké životní jistotě. (Max Kašparů)

Kdo na smrt nepomýšlí, ten je špatně živ. (Publilius Syrus)

Tajně a skrytě ty mě máš ráda, já tebe rád: až jeden z nás zemře, pod jakou záminkou obleče druhý smuteční šat? (neznámý autor)

Lidé nenávidí smrt neprávem, je to nejjistější ochrana proti mnoha nemocem a svízelům. (Aischylos)

Čekal jsem to, ale ne tak brzy. (náhrobní kámen)

Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem; třeba je pro člověka největším dobrem. (Platón)

A smrt je zlo - tak bozi uznali: vždyť kdyby byla krásná, též by umírali. (Sapfó)

Moudrostí je pozorování života, ne smrti. (Spinoza)

O smrti a životě na této Zemi

Jako poupě, které ráno vyraší, v poledne vykvete a večer zvadne, jako delfíni v moři se narozením vynořujeme z nebytí do bytí, na chviličku se vznášíme v nejistotě světa, a naše těla pak v nebytí zase mizí. Bylo nám dáno na moment se vynořit z ničeho do existence, narodit se na Zemi a obdivovat její krásu, než nás Pán Bůh, podobně jako světce na orloji, odvede za oponu času a na Zemi nechá zase jiné duše, aby se divily. (Marek Orco Vácha)

Co si myslím já (Petr K.)
Citáty o smrti týkají se obvykle smrti na konci života, naší vlastní smrti. Bojím se však více smrti uprostřed života, smrti svých blízkých.